V současné době se hodně mluví o body positivitě a sebelásce, což jsou důležité a pozitivní trendy podporující mentální zdraví a pohodu. V rámci těchto hnutí se snažíme přijmout své tělo takové, jaké je, bez ohledu na jeho velikost, tvar či nedokonalosti. Tato filozofie nás nabádá, abychom se naučili milovat sami sebe a cenit si svého těla jako něčeho, co nám umožňuje prožívat život v jeho plné kráse. Ale kde přesně je ta hranice mezi přijetím sebe sama s nadváhou či obezitou a mezi body positivitou a sebeláskou? Je opravdu sebeláska udržovat se ve stavu, který může mít negativní dopady na naše zdraví?
Touto otázkou jsem se začala intenzivně zabývat po dlouhých letech boje s vlastní hmotností. Léta jsem se snažila nalézt rovnováhu mezi velikostí svého těla a standardem krásy a přijetím sebe sama a touhou po tom, cítit se lépe ve svém těle a znovu zvládat jógové pozice, u kterých mi překáželo břicho. Příběhy lidí, kteří žijí naplno a milují sebe navzdory své velikosti, mi poskytovaly inspiraci a útěchu. Když pomyslím na jistou zpěvačku většího objemu, její sebevědomí mě fascinuje. Říkám si ale, jestli se má vlastně ráda, když se svojí vysokou váhou vystavuje zdravotnímu riziku a může ohrozit své zdraví.
Je nutné si uvědomit, že body positivita není jen o oslavě každého těla bez ohledu na jeho stav, ale také o podpoře zdraví a spokojenosti ve všech aspektech našeho života. Sebeláska znamená nejen milovat svůj vzhled, ale také pečovat o své tělesné i duševní zdraví. To může zahrnovat i úsilí o zdravější životní styl, pokud to naše aktuální zdravotní stav vyžaduje.
Osobně se domnívám, že sebeláska v kontextu obezity by měla zahrnovat ochotu učinit pro sebe to nejlepší, co můžeme. To znamená, že bychom měli usilovat o zdravé stravovací návyky, pravidelný pohyb, dostatek spánku a správnou hygienu odpočinku, ne proto, abychom dosáhli společensky akceptovaného ideálu krásy, ale proto, aby naše tělo bylo co nejzdravější a my mohli žít plnohodnotný život.
Není to jednoduchá cesta a každý z nás má na ní své unikátní výzvy. Sama jsem trpěla obezitou a vlastně jsem se sebou byla i celkem spokojená. Ano, občas mě zaskočilo, jak vypadám na fotkách. Váha samotná mě však nefrustrovala. Frustrovaly mě různé diety (můžete si o tom přečíst v jednom z mých předchozích příspěvků), které nejen že bylo velmi nepříjemné dodržovat, ale často mi přinesly jen krátkodobé výsledky a spoustu frustrace. nakonec jsem skrze meditaci našla cestu sama k sobě a změnila svůj přístup k sobě a k životu. Začala jsem se zaměřovat na to, co mě dělá skutečně šťastnou – pohyb v přírodě, přerušovaný půst, dobré a zdravé jídlo, meditace a jóga. Uvědomila jsem si, že to je vlastně sebeláska. Není to o tom být spokojená s jakoukoliv situací, ale o tom, najít v sobě sílu a odhodlání změnit to, co mě omezovalo v plném prožívání života.
Můj příběh zatím není u konce a stále mi připomíná, že tenká hranice mezi obezitou a body positivitou, mezi sebeláskou a sebezničujícím chováním, leží v našem postoji k sobě samým a k našemu zdraví. Sebeláska zahrnuje jak přijetí, tak i zodpovědnost za vlastní zdraví a pohodu. A to je cesta, která stojí za to, bez ohledu na to, kde právě stojíme.
Comentarios